Hřbitov múz a Tanec Smrti

Téma:

Má diplomová práce se jmenuje Hřbitov múz a Tanec Smrti. Tématem Smrti se zabývám již řadu let a prošel jsem si určitým vývojem.  Má první rozsáhlá zkušenost byla již ve třetím ročníku, kdy jsem začal malovat olejové obrazy a kreslit experimentální technikou obrazy hřbitovů, pomníků, kostnic a lebek. Po takové zkušenosti, během onoho ročníku, která mě naplňovala a uspokojila, jsem přišel na to, že téma „Hrobu“ nebo „Smrti“ je natolik rozsáhlé a zajímavé, že se jím dá inspirovat celoživotní tvorba.

Pro diplomovou práci jsem si vymyslel a zvolil téma Hřbitov múz. Nápad názvu a samotné zabývání se tímto tématem začalo přibližně před rokem. Téma jsem chtěl pojmout tak, aby se v něm odrážely motivy, velkorysé, současné a takové, které jsou spojené se smrtí či s pohřbíváním.  Jedna z myšlenek, která mně napadla při řešení tématu je tato: máme-li již od starověku múzy všelijakých zaměření jako múza umění, múza lékařství nebo múza advokacie, proč nemáme múzy „Smrti“? „Hřbitov Múz“ je mou potřebou znázornění Múzy, která je spjatá se Smrtí, tedy s něčím, co je mnohem spjatějším se životem člověka, než například múza advokacie. Jsou jimi například Múza Smrti, Múza pohřbu nebo Múza rodinných hrobů.

Dále jsem zpracovával téma Tanec Smrti, který je v grafické rovině tradičním pojmem a rozhodl jsem se ho zpracovat po svém. Médium knihy, které jsem si pro tento případ zvolil, je pro mne osobně něčím novým, něčím, čím jsem se nikdy nezabýval, a která stala se pro mne jakousi výzvou. Ze zkušenosti s jinými autory, kteří se tímto tématem zabývali, vím, že se toto téma nejčastěji objevuje ve formě knih, grafických listů, obrazů, soch a veršů. Možností jak zpracovat tento námět je pro mne forma knihy, která je doplněna několika obrazy.  Obecně Tanec Smrti, dle mého názoru, není moc známý pojem a přes to souvisí s tělesností člověka, s jeho životem (smrtí) a se strukturou lidské společnosti. Dotýká se v podstatě každého člověka, bez ohledu na pohlaví, charakter, třídní postavení, majetek či náboženství a tím je pro mne jedinečným.

Proces:

Nápad zabývat se touto knihou vznikl již před několika lety a nejprve jsem se snažil tvořit bez jakékoli inspirace, zkrátka jsem skicoval nejrůznější náměty, které by mohly do toho tématu zapadat. Tato snaha se ukázala být příliš prvoplánovou a bezvýslednou. Po tomto zjištění, jsem na dlouhou dobu téma opustil. Tento postup se podobně opakoval ještě jednou. Poté jsem se začal zabývat tématem „Hřbitov Múz“.

Nejprve jsem pro Hřbitov múz vypracoval sumu skic. Po konzultaci s panem profesorem vznikla na základě několika skic série 11 zvětšených sítotisků, kde se projevuje nedokončenost kresby, její živost a uvolněnost. Na základě jiného výběru skic vznikla série 11 experimentálních (zaprašovaných) kreseb na filcu. S touto technikou jsem již mnohokrát pracoval a snažil se jí využít v malbě i v grafice, ale kresba je v tomto případě to nejlepší řešení. Nakonec jsem vytvořil sérii 10 olejomaleb na plátně, kde došlo k rozsáhlým změnám. Změny se týkají například počtu figur, tvaru náhrobku a někde i celkové kompozice obrazu. Cyklus po dokončení se mi zdál dostatečně soběstačný jako celek a začal jsem opět práci na Tanci Smrti.

Při tomto dalším pokusu zpracovat Tanec Smrti jsem se začal inspirovat historickými obrazy a grafikami, zejména Tancem Smrti od Michaela Jindřich Rentze z roku 1721. Toto do jisté míry zapříčiňuje celkový vzhled knihy, kde jsem vytvořil 33 ilustrací s 33 čtyřveršími. Od začátku je kniha koncipovaná jako bibliofilie. Na základně ilustrací vznikla série 11 olejových obrazů, kde mě zajímal posun z roviny ilustrace do roviny malby.

Prostředky:

V diplomové práci jsou zahrnuty všechny výtvarné obory, kterými se intenzivně zabývám. Jsou to kresba uhlem v experimentální i klasické formě, olejomalba na plátně a sítotisk. Hřbitov múz je pojat všemi těmito formami, ale vždy je v každé formě znatelný posun do jiné roviny vyjádření či znázornění.

Základem Tance Smrti je série 33 perokreseb s verši, které ilustrují jednotlivé výjevy. Pro tisk knihy jsem zvolil techniku sítotisku, která mi nejlépe vyhovuje. Pro vazbu jsem zvolil kravskou kůži a matnou stříbrnou ražbu. Ohledně materiálů jsem nechtěl dělat žádné kompromisy, vzhledem k tomu, že jde o bibliofilii.

Souvislosti:

Tanec smrti, též Danse macabre, je pojem, který se zdaleka neomezuje na jediný konkrétní tanec nebo přesnou taneční formu. Je to spíše kulturní fenomén, který úzce souvisí s životní mentalitou středověkých lidí a neztratil svou působivost ani v dobách pozdějších.

Morové rány, které prošly Evropou a výrazně zredukovaly počet obyvatelstva, si vynutily nový způsob vypořádání se s neúprosnou smrtí. Smrt, která nebere ohledy na zásluhy, věk, bohatství ani urozenosti a bere každého, koho si zamane. Velmi často se toto téma objevuje ve výtvarném umění – zachovaly se celé cykly obrazů, rytin (Albrecht Dürer, Hans Holbein aj.), nástěnných maleb, soch a reliéfů znázorňujících kostlivce, který odvádí vojáka z bitevního pole, dítě z náruče matky, duchovního od vykonávání posvátného obřadu, manželku z objetí manželova, prakticky kohokoliv odkudkoliv.

V jiném výtvarném zpracování můžeme vidět uskupení živých a mrtvých jako při řetězovém tanci; živí jsou seřazeni podle hodností a společenského postavení. První je papež, pak kostlivec, druhý je císař, pak kostlivec, atd. Řada tanečníků pokračuje až k žebrákovi. Prof. PhDr. Čeněk Zíbrt ve své knize „Jak se kdy v Čechách tancovalo“ uvádí teorii, že tance smrti, v nichž kostlivec tančí se všemi lidskými stavy, tvořily součást tehdejších náboženských divadelních her uváděných v kostelích a že výtvarná ztvárnění byla reakcí na tyto kostelní výjevy.

Tato kniha vznikla na základě literárních a obrazových děl jako například, Michael Jindřich Rentz kniha Tanec Smrti, Josef Váchl kniha Tanec Smrti, Hans Holbein obrazy a rytiny Tanec Smrti, Gustav Lerchner obraz Triumf Smrti, Alfred Rethel rytiny Tanec Smrti, Jiří Josef Antonín Karásek ze Lvovic báseň Nuda mrtvých a Růže ran básně Německého baroku.

Důležitou roli zde hraje numerologie celého díla. Celkový náklad knih je 13 výtisků. Spousta lidí si 13 pojí s neštěstím. Anketa veřejného mínění ukázala, že 13. v pátek se obává každý 5. Čech a každý 4. Němec. Kancléř Bismark například nepodepsal 13. žádnou smlouvu. Ani v našich dobách nezmizel strach ze 13. Žádný pořádný mrakodrap nemá 13. poschodí, 13. řada v letadlech bývá raději označena jako 12 a, v hotelích bychom asi marně hledali pokoj č. 13. Počet ilustrací v knize je 33. Toto číslo se často spojuje s pojmem Kristova léta a s magií. Číslo 33 značí příslib štěstí, ve spojení se smyslem pro humor a pokorou jde o velice šťastné číslo. Projevuje se v kariéře a finančním úspěchu, stejně tak v milostném nebo manželském vztahu.

Tato kniha je moderním pojetím historických Tanců Smrti. Kromě klasických motivů jako například papež, císař či oráč zde nalezneme modernější postavy jako astronaut nebo policista. Zároveň zde můžete rozpoznat i konkrétní lidi nebo známe české a světové osobnosti. Je zde předvedeno složení současné společnosti, jejího charakteru a krom toho, jak málo se za posledních 300 let změnilo.