Universe

Vesmír je velký, opravdu velký a plný zajímavých a bizarních jevů, úkazů a těles. Je to téma, které mně dlouho fascinuje. Mnoho let se zajímám se o astronomii a související vědy. Zajímal jsem se, za jakých podmínek a z čeho vznikají mlhoviny, hvězdy, solární systémy a nakonec život. Obrazy z cyklu „Vesmír“ jsou inspirovány a představují tyto úkazy a tělesa, které nás svou velikostí dalece přesahují.

Jde o velkoplošné olejomalby, kde jsou využity tradiční i netradiční malířské prostředky.

Snažil jsem se, aby obraz měl vůči předloze přibližně stejné tvary a barvy, jen jejich podání jsem dal velkou volnost. Postupoval následovně, kresba tužkou na plátna a dále ve větší míře použití netradičních prostředků, byli jimi malba štětkou, koštem, vrtačkou, (nepoužitou) záchodovou štětkou, cákání a házení olejové barvy na ležící plátno.

Jíž od počátku je vesmír plný mračen tvořených plyny a prachem. Nazýváme je jednoduše mlhoviny. Z těchto mlhovin, díky gravitačnímu kolapsu vznikají hvězdy a planety. Tyto mlhoviny jsou v podstatě „továrnami na hvězdy a solární systémy“.

Některé mlhoviny jsou excitovány hvězdami, které leží v jejich středu a jednu takovou je možné spatři pouhý okem v „meči“ Orionu – v souhvězdí Orion. Jiné mlhoviny jsou naopak plné prachu, díky čemuž je mnohdy není možné vidět ani dalekohledem nebo teleskopem. Objeví se vám pouze za použití infračervených teleskopů. Tyto teleskopy ukazují fascinující obrazy vesmíru, které by zůstali skryté.

Vodík je nejhojnějším a zároveň nejjednodušším prvkem ve vesmíru. Z velkých vodíkových mračen se utváří, díky gravitaci, rotaci a zvyšující se teplotě takzvané protoplanetární disky zvané též proplidy. Jsou to v podstatě velmi mladé, rodící se solární systémy. Z vodíkového mračna se také může zrodit samotná hvězda. Čím větší je vodíkové mračno, tím větší hvězda bude, ale platí za to daň ve formě svého krátkého života. Malé hvězdy mají oproti velkým dlouhou životnost. Takovou hvězdou je například našel Slunce.

Žádná hvězda „nežije“ věčně. Na začátku je tvořena vodíkem, který je její velikou gravitací stlačován a zahříván na velmi vysokou teplotu. Tímto se nastartuje termonukleární reakce, při které z vodíku vznikne Helium. Z Helia pak vznikají další těžší prvky až po železo. Když se v hvězdě utvoří kritické množství železa, hvězda již nemá dost energie pro termonukleární fúzi železa na těžší prvek a hroutí se sama do sebe nebo vybouchne. Každá z možností je závislá na složení a velikosti hvězdy. Pokud je hvězda dostatečně hmotná může se změnit na černou díru nebo v masivní výbuch zvaný supernova, z které vznikají mlhoviny. Je-li hvězda méně hmotná, změní se na červeného trpaslíka, který postupně chladne nebo neutronovou hvězdu, která je velmi malá a hustá. Všechny tyto varianty jsou smrtí hvězdy.